Císaře Karla

Karel se stal posledním císařem rakousko-uherské monarchie v roce 1916 během první světové války. V průběhu jeho krátké vlády se neustále snažil mezi stranami zúčastněnými v konfliktu sjednat mír. Měl silné sociální cítění a podnikal mnohé pro blaho svého lidu. V tomto ohledu byl před ostatními hlavami států napřed. Když ustaly boje, císařství se hroutilo a Karel byl brzy donucen vzdát se vlády. Byl poslán do exilu do Švýcarska. Odtud učinil s pomocí Vatikánu, francouzského premiéra a mnoha loajalistů v Uhrách dva pokusy znovu získat uherskou korunu, nicméně oba skončily nezdarem. Pak byl poslán na ostrov Madeira, kde za pět měsíců, 1. dubna 1922, ve věku 34 let zemřel.

Od mládí po celý život Karel Rakouský demonstroval vědomí Boží přítomnosti a křesťanské povinnosti. Jako dítě miloval každodenní účast na mši svaté spolu se svou matkou, arcivévodkyní Marií Josefou, a byl znám svými dobročinnými skutky. Znal všechny modlitby, které se naučí typický katolický mladík, a všechny se je s láskou modlil, zvláště růženec. Jako mladý i později v dospělosti miloval poutě do mariánských svatyní.

Jako malé dítě si dělal starosti o chudé a potřebné, a tak se snažil v okolí svého domova najít drobné práce, aby vydělal něco málo peněz, které by jim mohl dát. Existují záznamy o almužnách které dával, když mu bylo osmnáct let a i později, jako císař, nepřestal rozdávat ze svých soukromých zdrojů charitativní dary. Je zaznamenáno svědectví jednoho z jeho pobočníků, který měl na starosti distribuci císařových almužen z jeho soukromého rozpočtu. Pobočník ho informoval, že už žádné peníze nezbyly, a Karel odvětil: „Potřeby jsou tak velké; najděte peníze odjinud a rozdejte je.“



Seligsprechung


Causa fur Heiligsprechung